O kolečku kolem Berouna a nedomyšlených rozhodnutích

Of circling Beroun and ill-conceived decisions

Published: 14.10.2018 | Written: 04.09.2017 | Category: Travel | Original Language: Czech | Author: Aiedail

Zveřejněno: 14.10.2018 | Napsáno: 04.09.2017 | Kategorie: Cestování | Původní jazyk: Čeština | Autor: Aiedail

Dneska mi začíná dovolená a proto mi zazvonil budík v naprosto nechutných 4:40. Respektive, ta dovolená za to nemůže tak moc, jako ten 14 km dlouhý výlet po Berouně, co jsem si naplánovala (mimochodem je vám jasný k čemu to směřuje, že jo?). Pár výhledů, pár medvědů, jeden hrad. Prostě ideální procházka na úvod týdne, protože nic se nemá přehánět. Beru proto malou petku s vodou, protože budu většinu dne ve městě a prostě si to koupím tam, ať to nemusím tahat.

A tak vyjíždím vlakem do prosluněného rána, které trvalo zhruba do okamžiku, než jsme vjeli do Berouna. Do v mlze se topícího Berouna. Slovy klasika - by jeden blil. Každopádně díky tomu měním plán, nebo abych byla víc konkrétní - směr plánu, a vyrážím na hrad Tetín, z čehož se vyklube procházka po mlhou zalitých polích a cestě za malebným výhledem, doprovázené bučením ptáků a zpěvem krav. Teda...ale vy víte. Taky se mi přitom povedlo nakrknout kocoura, který si pravděpodobně něco ulovil v poli a chtěl na to mít soukromí.

My vacation starts today which is the main reason why my alarm went off at a disgustingly early time of 4:40 AM. Ok, to be fair, the vacation is not at fault here, the reason for this is the 14 km long trip I have planned for Beroun (given my track record with plans, you all realize where this is headed right?). Few lookouts, a couple of bears, one castle. Ideal walk to start the week off, because you just don't want to overdone things on the day one. I am throwing a small water bottle in my bag since I am going to be in the city for the majority of the day and I am just going to buy something, so there is no need to drag anything extra with me.

So I headed out on a train into a sunny morning that lasted all the way until we arrived at Beroun. Fog covered Beroun. Excellent. So I am changing my plans, or to be more specific, I am changing the direction of my plan and instead of going west for a lookout tower, I am headed east for the ruins of castle Tetín. Which ends up being a lovely walk towards a scenic view through fog covered fields, that was accompanied by mooing of birds and singing of cows. Wait, hold on... you know what, never mind. I also managed to piss off a local cat, who apparently caught something in the fields and wanted privacy.

Při příchodu k rozvalině mě nenapadlo nic lepšího, než se škrábat do svahu s myšlenkou, že odtamtud bude fajn fotka. Lezouc nahoru jsem mimo to zvažovala, jaká je pravděpodobnost, že si při cestě zpátky namelu. To jsem dělala do okamžiku než mi lehce podklouzla noha, a byla jsem tak ubezpečena, že možnost namlít si, se neomezuje jen na cestu zpátky.

Plán plním najedničku, nebloudím, mám výborný čas....a pak jsem si všimla ukazatele Koněpruské jeskyně, a dostala jsem geniální myšlenku, že tam půjdu. Geniální proto, že tohle rozhodnutí přidalo do výletu dalších kdo ví kolik kilometrů a jako bonus se mi chytil internet až po nějaké době, takže jestli mají vůbec otevřeno se mi povedlo zjistit až v půlce cesty. Ale hej, není nad to mít plán. A taky není nad to, jít po turistické trase vedoucí přes pole, obzvlášť v případě, že ji nějaký pracovitý zemědělec zorá. A to jsem ještě nevěděla, že dál lesníci pokáceli část lesa včetně turistických značek (což vedlo k tomu, že jsem do toho kopce lezla po mnohem schůdnější zvířecí stezce). Zhruba tady začíná být cesta veselá, protože mi právě došla voda.

After I arrived at the ruins and started climbing up the hill, I could have thought of nothing better than how cool the picture will be when I get there and what are the odds of me slipping and falling on my way down. And then my foot slipped and I got a little reminder that the opportunity to slip and fall isn't limited for my way down.

Everything is going well, no accidental detours, great time splits for my checkpoints.... and then I noticed a sign for Koněprusy caves, and got a genius idea that I could include that in my trip. Genius mainly because this decision added who knows how many kilometers into my trip. Not to mention that my internet started working when I was half way there so I was able to actually check if they are even open. But hey, it's great to have a plan. It is also great to travel on a tourist path that leads through a field that some super pro active farmer decided to plow not only the field but also the marked path that led across it. And at this point I was not yet aware that later on foresters cut down part of the forest including the trees with the markers (which led to me climbing the hill via some animal path because it was much easier to walk on than what used to be a tourist path). And now we get to the fun part of the trip - I have run out of water.

Koněprusy měly perfektního průvodce, obzvlášť ten jeho skvělý začátek "Tyto jeskyně jsou největší v Čechách. V České republice neříkám proto, že kdybysme do srovnání přidali Moravu, tak nemůžeme tvrdit, že jsme největší". A cesta z jeskyní směrem na Beroun byla taky skvělá, jedna část byla díky mokru téměř na lano (nebo aspoň hřeby do bot...případně boby, ale to by v tom lese bylo dost o tlamu). Zlatým hřebem slézání bylo, když jsem došla k potoku, a po letmém zhodnocení pravděpodobnosti následků pokusu o přeskok (vzhledem k převýšení dopadové zóny, vzdálenosti obou břehů, kluzkosti dopadové zóny) sundavám boty a odhodlávám se k brodění. Za hlasitého komentáře o rozdílných představách o významu slova "cesta", vstupuji hrdinně do vody, a zhruba o deset vteřin později se mi vrací cit do nohou a já tak můžu udělat další krok, ale protože se mi v tom okamžiku v zorném poli objevila studánka, s radostí měním směr.

S ještě větší radostí štrachám prázdnou lahev, a zatím očima prolétám informace o složení vody. Má radost se rozplynula při zaregistrování slovních spojení typu "nadměrná koncentrace", "označujeme tak vodu jako nepitnou", a moje oblíbené "kdokoliv, kdo by ji tak užíval, musí být neprodleně informován". Tak nic no. Aby můj den byl ještě o něco lepší, tak se přese mě přehnal déšť a já dalších deset minut objímala strom na ostrůvku uprostřed potoka. Ne že bych nechovala lásku ke stromům, ale ten důvod byl lehce pragmatičtější, jednak jsem musela někde schovat batoh a boty před deštěm a taky jsem se na ten ostrůvek musela vejít...a ostatní stromy v okolí neblokovaly kapky tak dobře.

Koněprusy had an excellent guide, the start was really funny "The caves are biggest in Bohemia, we don't say in Czech Republic, because if we included Moravia, we could now longer claim ourselves to be the biggest caves". And the path from the caves to Beroun was absolutely perfect. One part almost needed a rope, given how slippery it was, or a sledge but there were too many trees to avoid. The best part was when I arrived at a little stream and after giving it a bit though on the topic of failed jumps (given the distance, height difference between banks and how slippery it was) I decided to take my shoes off and just stepped in. With very vocal commentary about what kind of paths are considered to be markable tourist trails I am standing in the cold water waiting to get feeling back into my feet so I can take the next step, I have noticed a little spring to the side and I immediately changed my direction.

I happily dug out my empty bottle and quickly skimmed through the information about the water quality. My happiness disappeared after noticing words like "excessive concentration", "such water is considered undrinkable", and my favorite "whoever would use it as such, needs to be informed immediately". Nevermind then. As I stepped back into the stream, my day became even better because it started raining. So I spent ten minutes hugging a tree on a tiny island in the middle of the stream. The reason for that was quite simple, the tree offered protection (which is not something that can be told about the other trees in vicinity) for my backpack and my shoes from the rain, and I had to be able to balance on that tiny piece of land.

Tady je čas udělat malou vsuvku. Strašně žeru skupinky tůristů (tím myslím ten speciální druh turistů, co jsou schopný vás přejet jenom proto, aby na tom nejbližším parkovišti chytli to nejbližší místo ke vchodu...a tak...ten výčet je dlouhej), hlavně tu dnešní, co když mě od ukazatele (kde zrovna zaparkovali) viděli vylézt bez bot, tak okamžitě nasedli zpátky do auta a jeli pryč. Ty lidi jsou dneska fakt měkký. 😀

Tady je moment, kdy se rozhodnu udělat druhou odbočku a zamířit k zámku v Králově Dvoře, díky čemuž jsem pak několik kilometrů mohla pokračovat v nadávání na turistické cesty protože nějaký ňouma vymyslel, že ta trasa povede po silnici. Po značně frekventované silnici, kdy jsem se těch několik kilometrů střídavě brodila kopřivama a ostružiním v mnohdy téměř neexistující škarpě. Taky mám dojem, že kdybych šla po těch kolejích co vedli podél silnice, tak je to mnohem bezpečnější a míň adrenalinový zážitek.

Po letmém prohlédnutí zámku (jak oni sami mají napsáno - jedinečném tím, že je to jediný zámek přes jehož zámecký park vede dálnice) a rozhodnutí, že tu rozhlednu kam jsem chtěla jít hned ráno prostě dám, vyrážím na dlouhé stoupání. V hlavě si promítám všechny rady, co dával k dobru Bear Grylls o tom, jak fungovat bez vody. Pak jsem si vybavila, jak tyhle situace většinou končili a pokračuju ve stoupání lesem s tím, že někde ten obchod prostě bude.

This might be a great place for a little offtopic. I really love "tourists", like, that special kind of tourists that is willing to run you over with a car just so they can get a better parking spot (look the list of examples is really long, let's not go there), and my favorite encounter was today, with a group that parked next to a sign post, got out of the car, started getting ready to go, then stared at me for a bit as I stumbled out of the forest without shoes. And then they decided to drive off immediately. Some people are really soft these days. 😀

Here comes a moment when I decided to take a second detour and go to a castle in Králův Dvůr, which allowed me to complain a bit more about marked tourist paths, because somebody decided to lead the marked path onto a road . Really busy road, where I spent a couple of kilometers walking partly in the sometimes non-existent ditch full of stinging nettles and brambles while avoiding loads of trucks on the relatively narrow road. I also have a feeling that if I climbed onto the train track next to the road it would probably be a much safer and less adrenaline filled experience.

After quick stop at the castle (as they say on the info board - unique due to the fact that it's the only castle that has a highway leading through its park) and decision that I will finally go to the lookout tower that was supposed to be my first stop, I set out on a long climb up the hills. In my head I am going over all the advice from Bear Grylls about how to survive without water. Then I remembered where that advice would lead and decided to continue my walk with the forest with hopes that there will be a shop somewhere.

Vyhlídka byla fajn, za cestu nahoru to rozhodně stálo, ale mnohem hezčí výhled byl u kapličky o kus níž. Podstatný kus níž. Ale to mě nezastavilo, a pokračovala jsem v klesání směrem na medvědy. Tady si dovolím udělat poznámku o spásných účincích vietnamských prodejen potravin. A docházím k medvědům. Nebo spíš k medvědímu výběhu. Protože to bych chtěla moc, aby po té prodejně byl ještě aspoň jeden medvěd. Odcházím do centra na náměstí a prohlídnout si zbytky hradeb a usedám na lavičku. Což byla mimochodem chyba, protože jsem málem nevstala. Motivací dojít na vlak pak byli dva týpci na šrot, co šli za mnou, z nichž se jeden v pravidelných intervalech dávil, a já si řekla, že pozvracet nepotřebuju.

Finální skóre je 37 km, a teď jdu spát, protože mě zítra čekají Pardubice. Teda za předpokladu, že budu schopná vstát z postele. Když nad tím uvažuju, je taky otázkou jestli vstanu z té židle, abych se do té postele dostala.

The lookout tower was great, definitely worth the trek up, but the little chapel that was lower on the hill offered a much nicer view. And when I say lower on the hill, I mean significantly lower. But it didn't stop me and I continued down the hill towards the bear enclosure. This is also a moment when I am going to praise all those random tiny Vietnamese shops that have water, are at the weirdest places and are almost always open. And now, the bears. Well... more like the empty bear enclosure, because after the miracle with the shop I would want too much to have at least one bear still out. So I am going to the city center to take a quick look at the historical city walls and then rested for a bit on a bench. Which was a terrible mistake because I almost did not get up and my main motivation to get to the train station were two drunk guys walking behind me on the path, one of which kept choking up in regular intervals and sounded like he is really close to vomiting and I did not wanted to be near when that happens.

The final score is 37 kilometers and now I am going to bed because tomorrow I have plans for Pardubice. If I am going to be able to get out of bed. Thinking about that it is also questionable if I am even going to be able to get up from the chair right now to get to that bed.