V potemnělé místnosti, jenž je jen zlehka ozářena svitem svíček, stojí skupinka postav v kápích šeptající své posvátné hymny - "My vzýváme tě, ó Strážče bran, ochránče zámků", když v tom světla pohasla a venku se zvedl vítr a pak se celá místnost potopila do temnoty.

Do temnoty a hrobového ticha.

Nikdo ze členů kultu se neodvážil dýchat a na okamžik to vypadalo, že se čas zastavil. A pak... se uprostřed místnosti objevil Strážce, jehož aura vnesla do místnosti zpátky světlo. V tuto chvíli již značně vyděšení kultisté se začali klanět před čistou silou vyzařovanou Strážcem, který si je chvíli měřil pohledem a pak promluvil hlasem připomínající vzdálenou bouři. "Slyšel jsem vaše volání a přišel jsem, proč jste mě povolali do své říše, smrtelníci?"

Jedna z postav opatrně vystoupila z davu. "Žádáme si tvou pomoc, ó všemocný", řekla postava, "my, teda vlastně... Karl-", postava byla přerušena zašeptáním z řadních zad, které znělo jako "Ty jeden zrádnej-".

"DOST" přerušil je Strážce až se celá budova otřásla. "Nemám čas na vaše blábolení, jakou asistenci si ode mě žádáte?"

"My jsme... no, my jsme ztratili klíč k portálovým síním"

Ticho, které následovalo po kultistově odpovědi bylo tak silné, že by se dalo krájet, dokonce bylo možné slyšet zrychlený tep všech přítomných.

"Vy...jste ztratili ten nejdůležitější klíč v této říši?"

K překvapení všech, strážcův hlas nezněl naštvaně, spíš značně překvapeně. Karl na chvíli dokonce doufal, že by nakonec přece jen mohli z dané situace vyváznout živí.

"VY ZBYTEČNÁ, MÍSTO ZABÍRAJÍCÍ VERBEŽI, CO JSTE TO ZA-"

"No tak nic" pomyslel si Karl. Věděl, že jsou jeho dny sečteny od okamžiku, kdy ten klíč zmizel a co si budeme povídat, jeho pokus o prolomení nejsilnějších dveří v celé říši, který možná vedl k demolici celého křídla budovy a taky možná vypařil většinu kultu, mu v jeho situaci rozhodně nepřilepšil. Ale na druhou stranu zase nikdo nemohl tvrdit, že se ty dveře nepokusil otevřít.

"VY IDIOTI SI MYSLÍTE, ŽE TOHLE-"

"Fíha" pokračoval Karl v rozjímání "může si démonická entita jako je Strážce ublížit tím že si křikem zničí plíce?". Vzhledem k tomu, že žádný z démonických strážců neměl plíce, vyjma těch co si je nechávali od svých obětí jako trofeje, se dá říct, že Karl už v tuto chvíli opravdu doufal v zázrak.

"S ČÍM VŮBEC CHCETE ABYCH VÁM POMOHL?"

"No, můj pane, já... teda my jsme mysleli, že byste ty dveře třeba mohl otevřít pomocí svých magických schopností, víte? Jakože, když jste ten ochránce zámků?"

"Ano, ochránce zámků, chráním je od poškození a zajišťuji, aby se nikdo skrz ně nedostal dřív, než jsou Síly připraveny vstoupit do tohoto světa a-"

"Pane?" řekl Karl a všichni se na něj s hrůzou otočili. Tak mocná bytost jako je Strážce není něco, čemu chcete skákat do řečit. "Jestli to chápu správně, pak to není ani tak ten zámek co ty dveře drží zavřené, ale spíš Vy, takže vlastně ten klíč nepotřebujeme... stačí když Vás zabijem."

Karl byl ochotný odpřísáhnout, že na okamžik viděl ve Strážcových očích strach. Bohužel pro něj to nebyl strach, ale nahromadění síly pro mocné kouzlo, které explodovalo všechny akolyty včetně Karla.

Ve chvíli, kdy kousky těch, jenž bývali mocným kultem přistáli na zdi, se ozvalo cinknutí a něco spadlo na zem. Zdá se, že Karl zapomněl zkontrolovat svou druhou kapsu.